Poskytování lékařské péče

Preventivní prohlídky nejsou rozloženy stejnoměrně, časově nesledovanější jsou novorozenci a kojenci.

První preventivní prohlídka novorozence se provádí do dvou dnů od návratu z porodnice v domácím prostředí, protože součástí této kontroly je i posouzení sociální situace rodiny. Během prvního roku života se preventivní prohlídka provádí ve 14 dnech, 6 týdnech, 3,4,6,8,10 měsících a poté v jednom roce života dítěte. Na další prohlídku přichází rodiče s dítětem v 18 měsících a pak až ve třech letech. Další preventivní prohlídky se dělají každé dva roky, poslední nejpozději před dovršením devatenáctého roku věku.

Vyšetření kyčlí provádí ortoped a obsahuje celkem tři preventivní prohlídky:

prevence je mezi 3 – 5 dnem věku dítěte v porodnici
prevence se provádí ultrazvukem a klinickým vyšetřením u dětí ve věku 3 – 6 týdnů
prevence – ultrazvukové a klinické vyšetření a obvykle se provádí po dovršení tří nebo čtyř měsíců věku dítěte.
V případě, že ortoped nalezne nějakou odchylku od normálního stavu, navrhne sám způsob léčby a další kontroly.

Průběh každé preventivní prohlídky je obdobný a přizpůsobený věku dítěte. Vždy se provádí měření a vážení dítěte, kontrola očkování, vyšetření všech smyslů – zraku, sluchu, u starších dětí se posuzuje vývoj řeči a určení barev. Následuje kontrola štítné žlázy, uzlin, dýchání a srdeční činnost, stav kůže, pohmat břicha a vyšetření genitálu, vyšetření končetin a páteře. To vše probíhá za přítomnosti rodičů, kteří jsou na závěr vyšetření informováni o celkovém psychomotorickém vývoji dítěte a jeho celkovém zdravotním stavu. V případě, že jsou během vyšetření zjištěny nějaké odchylky, dítě s rodiči odesílám na další vyšetření ke specialistovi.

V předškolním věku je důležité, aby se děti samy učily pečovat o své zdraví a aby postupně pochopily, že jsou za své zdraví také odpovědni. Pro posílení zdraví je nezbytné, aby děti měly svůj pevný režim, vyváženou stravu, dostatek odpočinku a pohybovaly se v bezpečném prostředí. Samozřejmě, že i při dodržení správného životního stylu děti onemocní, zvláště ty, co se pohybují v kolektivu svých vrstevníků. Nejčastěji pak onemocní zánětem horních cest dýchacích. Původcem bývají virové a bakteriální infekce. Na těchto onemocněních se podílí i dosud nevyzrálý imunitní systém, jinou příčinou může být období podzimu a zimy, prašnost prostředí, příliš teplý a suchý vzduch v místnosti, kde dítě pobývá, ale také snížená odolnost po prodělaných infekčních onemocněních. V těchto případech je důležitý především zvýšený přísun vitamínu C, lehčí strava, dostatek tekutin a pohyb na čerstvém vzduchu.

Základní pravidlo pro udržení zdraví je dodržování hygienických zásad, jen tak je možné zabránit šíření různých infekcí a nákaz. Následkem nedodržování hygieny pak často bývá například onemocnění trávicího ústrojí. K nejčastějším nákazám patří salmonelóza, která se projevuje akutním průjmem. První příznaky jsou nechutenství, zvracení, bolest hlavy a horečka. Následují křečovité bolesti břicha a průjem. Mezi onemocnění, která se přenáší nejčastěji tělesným kontaktem patří virová hepatitida. Začíná chřipkovými příznaky a trávicími obtížemi. Dalšími nemocemi, které přivedou rodiče s dětmi do ordinace, jsou běžné chřipky a angíny.

Vážným zdravotním problémem, který může dítě doprovázet i do dospělosti je obezita. Pro mladé lidi nemusí znamenat pouze estetický problém, ale i riziko zdravotních komplikací, například kardiovaskulárních, metabolických, endokrinologických nebo dermatologických. V neposlední řadě mohou u mladistvých propuknout i vážnější psychické potíže. Nadváha a obezita postihují srdeční a cévní systém, zvýšená hladina krevních tuků, především cholesterolu způsobuje ucpávání cév v srdci, mozku nebo končetinách a u dětí se začínají projevovat problémy s vysokým krevním tlakem, začne se rozvíjet tzv. metabolický syndrom, mnohdy i diabetes a další nemoci, které dříve postihovaly jejich rodiče a prarodiče. Pod tíhou nadbytečných kil trpí především pohybová soustava, nadváha způsobuje nestabilitu dětského těla, neobratnost a vzniká zde riziko pádů a úrazů. Dospívající s nadváhou se také potýkají s častými bolestmi zad a klubů, především kolen a kyčlí. Obezita dětí, pokud nevznikla v důsledku nějakého onemocnění, je plně v rukou rodičů a rodiče by si měli uvědomit, že dítě obezitou velmi trpí, protože se mu ostatní vrstevníci posmívají jednak kvůli vzhledu, ale také, že je málo pohyblivé a ostatním dětem nestačí například při školní tělesné výchově. Obézní děti pak velmi často trpí nedostatkem sebedůvěry. Úspěšnost léčby pak závisí na tom, jak nemoc dlouho trvá a jak je intenzivní. Nutná je včasná změna jídelníčku a pravidelnost v jídle, přiměřená pohybová aktivita, to je nejlepší prevence zdravotních komplikací spojených s nadváhou.

Mezi nejčastější dětská onemocnění patří atopický ekzém. Trpí jim nejen děti předškolního a školního věku, ale i dospívající. Tato nemoc se začíná mnohdy už v kojeneckém období a provází ji alergické reakce na kůži a sliznici. Projevuje se extrémně suchou, drsnou kůží, která svědí a odlupuje se. Zejména v počáteční fázi ekzém velmi svědí a nutí ke škrábání, což často vede k poškození kůže a zanesení infekce. Vyskytuje se na různých částech těla, například na prstech rukou, nohou na očních víčkách, ale také na krku, pod koleny apod. Atopický ekzém se často pojí s projevy senné rýmy nebo s potravinovou alergií. Ke zhoršení dochází zejména v podzimním a zimním období, v létě bývají projevy mírnější. Ekzém se také zhoršuje při chřipce, při zánětu horních cest dýchacích, při angíně a někdy i při běžné rýmě. U menších dětí má na ekzém vliv například prořezávání zoubků nebo zvýšená teplota. U kojenců se atopický ekzém objevuje přibližně ve třech měsících, kůže je začervenalá a na postižených místech se objevují pupínky a puchýřky. Ke zhoršení dochází většinou kolem desátého měsíce věku dítěte, kdy se začíná více pohybovat a tím také potit. Průběh tohoto kožního onemocnění je individuální a také zcela nepravidelný a v některých případech kolem druhého roku života zcela vymizí, ustat může i v období puberty. Při léčbě je třeba provést především změnu životosprávy.

Očkování u dětí je velmi důležité, protože po narození mají malou odolnost vůči nemocem, nemají totiž dosti vyvinutý imunitní systém, ten se postupně vyvíjí během celého života. Očkování je vhodné provádět od dvou měsíců po narození, aby dítě bylo dostatečně chráněno proti závažným infekčním onemocněním. Vakcína umožní imunitnímu systému s nákazou bojovat a stát se proti ní imunní. Očkování je pro děti bezpečné a alergické reakce jsou minimální. Většinou se projevují mírným zčervenáním pokožky v místě po vpichu jehly, mírnou bolestí, což se nepovažuje za závažné komplikace. V případě onemocnění chorobou, proti které by dítě nebylo očkováno, hrozí pak komplikace daleko vážnější.

Imunitu proti očkované chorobě dítě nezíská ihned po vakcinaci, ale až po několika týdnech. Většinu očkovacích látek je třeba podávat několikrát v určitých intervalech, aby se docílilo dlouhodobé ochrany. Jde tedy o základní očkování a přeočkování. Ochranný efekt jednotlivých vakcín je sice dlouhodobý, ale netrvá po celý život.

Pravidelné očkování v dětském věku je plně hrazené příslušnou zdravotní pojišťovnou a rodiče nic nedoplácí. Jedná se o očkování proti tuberkulóze, dávivému kašli, záškrtu, tetanu, hemofilové infekci, virové hepatitidě B, spalničkám, zarděnkám, příušnicím a dětské obrně.

Dobrovolné očkování

Podle svého uvážení se rodiče mohou rozhodnout pro očkování, které nepatří mezi povinné a zdravotními pojišťovnami placené, ale nicméně je ale pro děti rovněž důležité. Patří sem očkování proti meningitidě, klíšťové encefalitidě, žloutence typu A, proti pneumokokové infekci, rotavirové infekci, proti chřipce nebo planým neštovicím. Dívkám od věku 13 let je doporučována aplikace vakcíny proti rakovině děložního čípku.

Zdravý lidský organismus je vůči běžné infekci odolný, ale onemocní, pokud nemá potřebné protilátky. Vakcinace se řadí mezi nejvýznamnější opatření v prevenci infekčních chorob a je zároveň zaměřena na zvýšení odolnosti populace.